Statečná Zuzana Hálková se nám svěřila s osobním příběhem spojeným s hysteroktomií.

Po 5 letech léčby myomů na děloze, která proběhla bez bolestí, jsem začala krvácet. Před operací mi primář řekl, že on neví přesně, co tam najde, že to uvidí, až když mě otevře. Po konzultaci s dalšími dvěma odborníky jsem podstoupila operaci, které se odborně říká hysterektomie. Já tomu říkám – vyřezali mi dělohu. Bylo to v květnu 2012, já měla 39 let. Vaječníky mi zůstali. Ty mi pak zachránili život, protože po 7 měsících na kontrole u gynekologa jsem měla novou diagnózu. Cysta na pravém vaječníku. A ona narostla v průběhu tří měsíců z 2 na 6 centimetrů.

Tehdy jsem pochopila, že se s mým tělem děje něco velice vážného. Můj nový lékař mi navrhl jediné řešení. Nedokázala jsem si připustit možnost další operace chirurgicky. Hysterektomie bylo to nejhorší, co jsem zažila v tomhle těle. Po návratu z nemocnice jsem vnímala v sobě otázky:

„Jsem jako žena ještě kompletní? Jak mě vnímá můj partner, milenec? Nejsem v jeho očích podřadná?“

Dalších pět let jsem hledala příčiny, prošla jsem léčbou TČM, regresní terapií. Důsledkem toho bylo, že se rozpadly všechny moje vztahy. Po dítěti jsem netoužila, a přitom jsem celý život polykala antikoncepci. Bez dělohy jsem se konečně cítila „svobodná“. Byla to však draze vykoupená svoboda. Přesto že jsem se tělesně cítila v pořádku a v mém lůně a bříšku mě nic nebolelo, v mém životě nic nefungovalo. Další nepříjemnost přišla po pěti letech od operace v podobě silné bolesti v ňadrech. Někdy úplně zmizely, jindy jsem bolesti přežívala několik dní a takhle se to opakovalo několik měsíců.

Po celý ten čas jsem odmítala návštěvu gynekologa, protože jsem úplně ztratila důvěru v tenhle systém léčby. Tvrdohlavě jsem „držela“ a ty ňadra bolely stále víc. Pak se dostavilo kompletní zpomalení metabolismu, cítila jsem se jako spící, malátně, neživá, břicho jsem měla pořád nafouklý, nic mi nechutnalo, nic mě nebavilo, jedla jsem jen z povinnosti, protože jsem musela něco jíst a všechno to bylo ještě horší.

Jednoho dne jsem se ocitla v ambulanci specialistu lymfologa. Po čtyřech měsících léčby a terapeutických konzultací jsem začala vnímat, jako že se propojila horní a dolní polovina mého těla, energie začala protékat. Začala jsem se  těšit z toho, že žiju. Po roku práce s mým novým lékařem přišel den, kdy jsem měla odvahu ho požádat o gynekologické vyšetření. Diagnóza mými slovy? Asi takhle – necitlivá vagina. Prostě jsem v ní necítila žádný vzrušení. Byla jsem schopna dosáhnout orgasmu, ale bylo to vždy náročné, a když to nešlo, vzdala jsem to. Můj lékař mi naordinoval speciální cviky, které po třech týdnech mého cvičení přinesly první výsledky. Něco jsem „tam“ cítila, moje bříško vyplněné tukem se začalo zmenšovat, ale přišly nové komplikace. Jak se zmenšovala ta hmota uvnitř mého břicha, způsobilo to napínání jizev po té operaci. To mi způsobovalo silné bodavé bolesti na několika místech v těle. Můj lékař, specialista na lymfu a osteopatii, mi doporučil přestávku. Tělu teď dávám prostor pro klid, spánek a regeneraci. Jím třikrát denně, aby se metabolizmus nezatěžoval, a úplně mi to stačí. Moje léčba po roku pořád pokračuje.

Když jsem psala tento můj příběh, byl květen 2019. Sedm let po té operaci – po hysterektomii. Teď dokážu o tom otevřeně mluvit. Tahle operace změnila můj život. Důsledky, které to mělo na mé tělo a zdraví, to mě přinutilo změnit chování sama k sobě.

Nikdo mi neřekl, že musím cvičit, aby se mi v břiše neudělaly bolestivé srůsty a aby ty jizvy po několika letech příšerně nebolely. Dnes už to vím. A proto o tom mluvím se ženami, proto o tom píšu tyto řádky.

To všechno po operaci změnilo moje vnímání v sobě samé v tomhle nádherném ženském těle. Začala se nová etapa v mém životě.

A pak se do mých dnů vrátila radost a spontánnost, vitalita a chuť zkoušet nové věci, potkávat nové zajímavé lidi, začala jsem studovat druhou vysokou školu. Těším se z každého nového dne. Život je něco úžasného, co se mi děje.

Chcete více příběhů a článků? Osvětu neplodnosti a naší neziskovku můžete podpořit na serveru darujme.cz  

Originál ve slovenštině:

Po 5 ročnej liečbe myómov na maternici, ktorá prebiehala bez bolestí, som začala krvácať. Pred operáciou mi primár povedal, že on nevie presne, čo tam nájde, že to uvidí, až keď ma otvorí. Po konzultácii s dvoma špecialistami som podstúpila operáciu, ktorej sa odborne hovorí hysterektómia. Ja tomu hovorím – vyrezali mi maternicu. Bolo to v máji 2012, mala som 39r. Vaječníky mi ostali. Tie mi zachránili život, lebo po 7 mesiacoch na kontrole u nového gynekológa som mala novú diagnózu. Cystu na pravom vaječníku. A ona narástla v priebehu troch mesiacov z 2 na 6 cm.

Vtedy som pochopila, že sa deje s mojím telom niečo veľmi vážne. Môj lekár mi navrhol jediné riešenie. Nedokázala som pripustiť možnosť ďalšej operácie chirurgicky. Hysterektómia bolo to najhoršie, čo som zažila v tomto tele. Po návrate z nemocnice som vnímala v sebe otázky:

„Som ako žena kompletná? Ako ma vníma môj milenec? Nie som podradná v jeho očiach?“

Ďalších päť rokov som hľadala príčiny, prešla som liečbou TČM, regresnou terapiou. Dôsledkom bolo rozpadnutie všetkých vzťahov. Po dieťati som netúžila, a preto som celý život jedla antikoncepciu. Bez maternice som sa cítila konečne „slobodná“. Bola to draho vykúpená sloboda. Napriek tomu, že som sa telesne cítila v poriadku a v mojom lone a brušku ma nič nebolelo, v mojom živote nič nefungovalo. Ďalšia nepríjemnosť prišla päť rokov po operácii v podobe silnej bolesti v prsníkoch. Občas úplne zmizli, potom som vnímala bolesti niekoľko dní a takto sa to opakovalo niekoľko mesiacov.
Celý ten čas som odmietala ísť na kontrolu ku gynekológovi, pretože som úplne stratila dôveru v tento systém liečenia. Tvrdohlavo som „držala“ a bolelo to stále viac. Následne sa dostavilo kompletné spomalenie metabolizmu, cítila som sa ako uspatá, malátna, neživá, brucho som mala stále nafúknuté, nič mi nechutilo, nič ma nebavilo, jedla som iba preto, lebo som musela a bolo to čoraz horšie. Jedného dňa som sa ocitla v ambulancii špecialistu lymfológa.

Po štyroch mesiacoch liečby a terapeutických konzultácií som začala vnímať, ako sa prepojila horná a dolná polovica tela, energia začala prúdiť. Začala som sa tešiť z toho, že žijem. Po roku práce s mojím lekárom prišiel deň, keď som mala odvahu ho požiadať o gynekologické vyšetrenie. Diagnóza mojimi slovami? Asi takto – necitlivá vagína. Proste
som v nej necítila vzrušenie. Bola som schopná dosiahnuť orgazmus, ale bolo to vždy náročné a ak to nešlo, vždy som to vzdala. Môj lekár mi naordinoval špeciálne cviky, ktoré po troch týždňoch priniesli prvé výsledky. Niečo som „tam“ cítila, moje bruško vyplnené tukom sa začalo zmenšovať, ale prišli nové komplikácie. Ako sa zmenšovala tá hmota vnútri v bruchu, spôsobilo to napínanie jazvy po maternici. To mi spôsobovalo silné bodavé bolesti na
niekoľkých miestach v tele. Môj lekár, špecialista na lymfu a osteopatiu, mi doporučil prestávku. Telu teraz dávam priestor pre kľud, spánok a relax. Jem iba trikrát za deň, aby sa môj metabolizmus nezaťažoval a úplne mi to stačí. Moja liečba po roku stále pokračuje. Je máj 2019, som šesť rokov po hysterektómii a dokážem o tejto skúsenosti otvorene hovoriť.

Táto operácia zmenila môj život. Dôsledky, ktoré to malo, ma prinútili zmeniť správanie sa k sebe. Zmenila moje vnímanie seba samej v tomto nádhernom ženskom tele. Začala sa nová etapa v mojom živote, vrátila sa ku mne radosť a spontánnosť, vitalita a chuť skúšať nové veci, stretávať nových zaujímavých ľudí, začala som študovať druhú vysokú školu. Teším sa z každého nového dňa. Život je niečo úžasné, čo sa mi deje.

Leave a Reply