fbpx
  1. „Ženy s pcos mají nadváhu“

Bohužel, mezi gynekology i veřejností můžeme slyšet tento názor dost často (mám zkušenost s obojím). Ale není tomu tak – existuje tzv. silný typ žen s pcos a štíhlý typ. Já a spousta dalších žen jsme důkazem štíhlého typu. Dokonce mezi modelkami se tento typ nachází často (viz. článek „Nejsi sama: 13 veřejně známých žen s pcos, jejich zkušenost a instagram“)

  1. „S pcos nikdy nebudete moct mít děti“

S pcos lze otěhotnět – viz několik případů kolem nás, kolem mě, na diskuzích mezi modelkami, slavnými osobnostmi. Nenapadlo by mne tento mýtus vůbec zmiňovat, ale bohužel ty, se kterými si občas píšu, mají od gynekologů právě tuhle šílenou zkušenost. Nejen, že to není pravda, ale tohle opravdu nemůže vědět nikdy nikdo. Lékař, kterého třeba mladá holka bere jako autoritu, tím vlastně způsobí hluboké trauma a může způsobit i to, že to dítě mít opravdu nikdy nebude, pokud si tento „vzorec“ z hlavy nevymaže.

  1. „Všechny ženy s pcos mají stejné příznaky“

Některá má všechny příznaky (akné, cysty, hirsutismus, amenoreu, hormonální nerovnováhu, alopecii, cysty), některá jeden, některá dva a každé se pcos projevuje zcela jinak. Proto některá třeba pcos řeší každý den, některá vůbec.

  1. „Pokud máte nepravidelné měsíčky, máte pcos“

Mnoho holek v prvních letech menstruace zaznemaná nepravidelnost, to samé se stává po vysazení braní antikoncepce. Než se tělo „nahodí“ sao, chvíli to trvá (několik měsíců např.), tudíž nepravidelnost samotná není příznakem pcos.

  1. „Znakem pcos jsou hlavně cysty na vaječnících“

Název polycystické vaječníky mnohé mate, avšak mnoho žen s pcos cysty na vaječnících vůbec nemá.

  1. „Jedinou léčbou je antikoncepce“

Pozor na to slovo „Léčba“.. Doktoří říkají, že jediné, co mohou, je nasadit „všemocnou“ antikoncepci. To však není léčba, spíše bych řekla „ řešení typu po nás přijde potopa“ nebo „menší zlo“, jelikož antikoncepce samotné pcos nevyléčí, pouze někomu drží příznaky na uzdě (ale někomu už ani to ne – já jsem ten příklad) a problémy pouze zahladí. Při antikoncepci nemáme přirozenou menstruaci, je uměle navozená hormony, nicméně podle některých lékařů je dobrá pro „vyčistění“ endometria, jelikož nemít MS je pro tělo z lékařského hlediska nezdravé. Před objevením holistického přístupu jsem také antikoncepci užívala a je na každém, jestli svůj problém odsune na neurčito, nebo ho začne řešit hned.

  1. „Jedinou léčbou je revize“

Revize, tzn. odstranění cyst je laparoskopický zákrok, kdy vám z vaječníků odstraní cysty. Není to však trvalé a cysty mají tendenci se vracet – pokud nejsou hormony v pořádku, do původního stavu po několika měsících. Přistupuje se k tomu hlavně při pokusech o otěhotnění, kde jiné metody již selhaly.

  1. „Pcos je ojedinělé onemocnění“

Hledat číselné údaje o pcos je kapitola sama pro sebe, protože se s každým webem liší. Nicméně nejčastěji se setkáme s čísly 6-15 % žen v České republice a pro porovnání v USA 5-10 % (5 milionů).  Onemocnění pcos tedy úplně není ojedinělé. Pouze se o něm ojediněle mluví.

  1. „Stačí, když zhubnete, a pcos se zbavíte“

Úbytek váhy může některým ženám pomoci, ale je to pouze jeden z dalších X variant, pcos je komplexní onemocnění a lepší je komplexně ho i řešit úpravou stravy, cvičení, bylinek, spánku, stresu apod.

  1. „Gynekolog určitě musí poznat pcos“

Nemusí, a to ani z pravidelné kontroly. Cysty na ultrazvuku nemusí být vidět nebo vůbec nejsou. Pcos se většinou diagnostikuje, když je nějaký problém, ale musíte o něm většinou říct lékaři a nenechat se odbýt (hirsutismus, dlouhodobá amenorea, cysty, špatný hormonální profil). Moje lékařka třeba cysty na vaječníku zpočátku vůbec neviděla, ty pak potvrdila magnetická resonance. Také se na to přichází ve spojitosti se snahou otěhotnět a můžete se setkat také s mnoha názory – jeden gynekolog vám přidělí diagnozu pcos, druhý třeba řekne, že to na to nevypadá. Dobré, že? Nepropadejte však panice a lítosti, to se stává málokdy.

Modrá velryba namalovaná stylem watercolor.

  1. „Ženu s pcos poznáte na první pohled“

Můj oblíbený mýtus především z několika „chytrých“ článků na těch internetech. Budu citovat s dovolením svou doktorku: „Ne, vy určitě nemáte pcos. Na to vůbec nevypadáte. Ty ženy mají mužské rysy, pleš, ochlupení apod.“ No. Takže ne, fakt to poznat není. Bohužel se to ale můžeme v různých článcích dočíst – člověk si hned představí obézní paní s plnovousem, jenže to je opravdu extrém. Znovu – každému se projevují jiné příznaky pcos a nejsme mužatky – (viz. článek „Nejsi sama: 13 veřejně známých žen s pcos, jejich zkušenost a instagram“). Připadají vám ty pěkný modelky snad mužné?

  1. „V České republice je onemocněných méně, než v USA“

V USA se a) Mluví o pcos daleko více, b) Je onemocnění více spojené s nadváhou (podle výzkumů tam až 80 % žen s pcos má i nadváhu), což souvisí se stravovacími návyky Američanů. V USA je to 5 milionů žen, u nás 6-15 %, musíme počítat s úplně jiným počtem populace v obou zemích.. už máte ten výpočet?

  1. „Na pcos se neumírá, proto je v pohodě“

Na pcos se neumírá, pravda. Existují smrtelné nemoci a mnohem větší osvěta na ně, což je v pořádku. Ale pcos už dál nelze bagatelizovat. Tento výčet hrozeb nepřidávám pro strašení, ale protože.. Se to často prostě nezmiňuje: s pcos může souviset: cukrovka (diabetes) 2. typu (více než polovina žen s pcos má diabetes nebo prediabetes před 40. Rokem- v USA), vysoký krevní tlak, špatná hladinu cholesterolu, nespavost, deprese, úzkost a rakovina endometria.  Mimo jiné taky třeba anorexie, protože ženy s pcos mají potíže i s hubnutím (kv. hormonům).

  1. „Pcos je nevyléčitelná nemoc“

Snad druhá věta, kterou vám řekne lékař. Motivující. Víte, jaká je definice pro „nevyléčitelnou nemoc?“ Parafrází řečeno, jde o nemoc, k níž neexistuje jeden univerzální lék, který by vyléčil všechny, kt. jsou léčeni. V rámci sebe-uzdravování doporučuji tento program z hlavy taky vymazat, protože se úplně nejde vyléčit (nebo se zbavit příznaků), když máte tohle v sobě. Nedávno jsem někde četla o člověku vyléčeném s AIDS, nebo o člověku, který nemá míchu a chodí (mluví o něm Dušek). Tudíž se řídím přesvědčením, že „všechno na světě je možný“ a opravdu tomu věřím. Jsme totiž individua a každý z nás potřebuje asi trochu jinej lék. Příkladem vyléčení jsou třeba americké blogerky, jež si nastartovaly MS, zbavily se příznaků a o 200 % otočily svůj život holistickým přístupem, nebo třeba Gabriela Tuatti, která má navzdory lékařům dvě krásný děti. Takových případů je mnoho a vy nebo já můžeme bejt další.

  1. „Pcos nepotřebuje osvětu“

Podle americké Nadace PCOS není méně než polovina žen na pcosdiagnostikována správně, tzn. že miliony žen potenciálně neví o svém pcos. Můžeme se jen domnívat, kolik žen o svém pcos neví v Česk republice.

  1. „Pcos nic nestojí“

Vitamíny (např. Mg, C, Zinek, B12, Kyselina listová, inositol), bylinky (čaje, tinktury), bio zdravá strava se spoustou zeleniny a ovoce, taky třeba bezlepkové potraviny, mléka bez laktozy, pohyb… 10 šamponů proti vypadávání vlasů, 5 krémů proti akné, proti chloupkům, kurz hormonálky.. Je to investice do zdraví, ale občas je to pekelně drahý. Kromě peněz pcos stojí a zkouší víc naši psychiku. Třeba při čekání na menstruaci, při čekání na konec padání vlasů, při pohledu do zrcadla na akné, při pohledu na maminu s bříškem, při poslechu malicherných problémů druhých, při poslouchání posměšků, při partnerově větě „jsi nějaká poďobaná“, při pohledu na chloupky, při čtení googlu, při čtení komentářů typu „každá nemoc nemusí mít hned snad svoje hnutí a webovky“… Tento výčet by vydal na knihu, ale stop lítosti!

Ps.: Nebereme toho tak moc, jen jde o to, že každá musí vyzkoušet, co na ní zabírá a co nikoliv.

  1. „Pcos je konstantní onemocnění, nemění se“

Tak jako vaše hormony, mění se i pcos. Teda alespoň u mě – občas tahám hrst vlasů, občas méně – příznaky jsou někde lepší, někdy horší, záleží na mnoha faktorech jako je strava, bylinky, pohyb apod.

  1. „Pcos je běžné onemocnění, žena se s ním vyrovná rychle“

Vyrovnání se s pcos není něco, co by se stalo lusknutím prstu a má několik stádií. Než to přijmete a při googlování už nemáte ten marný pocit na skok z okna, trvá to a je to zcela přirozený. Popíšu vám to moje:

Mládí: Zcela jasné příznaky pcos –> googlování a deprese –> nasazení antikoncepce –> ignorace a odsunutí problému na neurčito až do doby, až budu řešit děti

Dospělost: příznaky pcos i přes antikoncepci –> diagnostika pcos –> deprese a googlování –> deprese a googlování –> deprese a googlování –> pokus o přijmutí –> druhý pokus –> zvyk a přimutí, naděje –> psaní blogu a pomoc ostatním –> vysazení HA –> googlování bez deprese, součást životní zkoušky

  1. „Pcos je intimní záležitost a žena by si to měla nechat pro sebe“

V tomto vzorci jsem žila dlouho. „Tohle v životě nikomu nemůžu říct!“ spolu s pocitem „jsem jediná divná“ se dá žít dlouho, především v pubertě. Ale pak nastoupí druhá fáze, vy bydlíte s přítelem, a když máte depku a brečíte, nebo už prostě občas bouchnete vzteky, protože ten nápor občas prostě neustojíte, je fér něco říct. Že to není bez důvodu. „Něco“ znamená postupně informovat, ne vybalit všechno naráz. Já zvolila taktiku „nezastrašovat, ale ani nebagatelizovat“ a spadl mi ohromný kámen ze srdce. Člověk si to ale musí vyřešit sám v sobě trochu, než s tím začne někoho seznamovat.

  1. „Pcos zvládne vyřešit gynekolog a endokrinolog“

Ke vší úctě k doktorům toto upravím: v první řadě vy, pak vy, a pak zase vy. A pak třeba mladá kožní doktorka, která se vám věnuje nejdýl ze všech a neodbyde vás s HA. Na škodu není ani psycholog a psychoterapie (vzhledem k úzkostem a depresím), prověřený léčitel, knihy, inspirativní lidé, skupiny, kamarádka s pcos.

A s jakým mýtem se setkáváte vy?

Držíme lapače. Indiánkyone”

Leave a Reply