Datum 4. 11. 1982 se nesmazatelně zapsal do historie zdravotnictví jako den, kdy se v Československu narodilo první dítě „ze zkumavky“. Nešlo ale o mimořádnost pouze u nás, zdravý chlapec se narodil po umělém oplodnění jako první v celé střední a východní Evropě. Lékařům z porodnice na Obilném trhu v Brně se tak poprvé podařil zázrak asistované reprodukce, která je jedním z řešení pro neplodné páry.
První krůčky asistované reprodukce
Podmínky pro provedení úspěšného umělého oplodnění byly ale tehdy ještě v socialistickém Československu poměrně nepříznivé. Politika Sovětského svazu do té doby samozřejmě nebyla umělému oplodnění tolik nakloněna – razil se přístup přirozeného početí a komunističtí pohlaváři zavírali oči před problematikou neplodnosti. Svět se ale nezadržitelně vyvíjel a s ním i nové technologie a zdravotnické postupy. V USA se díky umělému oplodnění narodilo první dítě už v roce 1978 a SSSR nemohl být pozadu.
A tak první pokusy o umělé oplodnění uskutečnili českoslovenští lékaři v srpnu 1980, bohužel ale bez úspěchu. Následovaly další čtyři desítky neúspěšných pokusů. Velkým problémem byla nejen absence zkušeností, ale i špatné materiální vybavení. Nakonec se týmu předního českého gynekologa Ladislava Pilky zadařilo. Narozený chlapec přišel na svět císařským řezem bez větších komplikací a vážil 3 650 gramů. Kdo byli ale jeho rodiče se veřejnost nikdy nedozvěděla.
Perné začátky a malé velké úspěchy
Panu doktorovi Pilkovi se následně začalo přezdívat „otec dětí ze zkumavky“, stal se průkopníkem asistované reprodukce a špičkou v léčbě neplodnosti u nás. Na začátky umělého oplodnění v Československu zpětně vzpomíná i pan profesor Pavel Ventruba, nynější specialista na reprodukční medicínu, který byl tehdy ještě nezkušený medik a pan profesor Pilka byl vedoucím jeho práce. První úspěch měli lékaři sice za sebou, na další těhotenství z umělého oplodnění si ale musely zdejší ženy ještě počkat.
Československé zdravotnictví se totiž opět potýkalo s nedostupností materiálu: „Speciální stříkačky se daly sehnat na Slovensku, sestřičky je pak musely v Brně dopilovat, aby dosáhly potřebné špičatosti. Hadičky jsem sehnal od vojáků a speciální komůrku, kde se spojuje vajíčko se spermií, vyrobil kolega z týmu,“ vzpomínal v jedné ze svých pamětí pan profesor Pilka, který v roce 2014 zemřel. Pan doktor Ventruba dnes souhlasně připomíná: „Tehdy jsme to dělali skoro na koleně. Neměli jsme možnosti jako na Západě. Neměli jsme léky, přípravky na stimulaci vaječníků, přístroje na kultivaci. Vše se vyrábělo svépomocí a úspěšnost nebyla tak vysoká.“.
Statistice navzdory
Podle statistiky, kdy byla asistovaná reprodukce ještě „v plenkách“, u zhruba 50 párů ze 100 nastala situace, že žena neměla vajíčko vhodné k oplodnění. Ze zbylých 50 žen s vhodným vajíčkem k oplodnění se podařilo otěhotnět pouze 10 ženám, z nichž úspěšně porodila jenom 1. Jak to ale s rozvojem medicíny bývá, postupem času se díky různým metodám (hormonální stimulace apod.) několikanásobně zvýšil počet úspěšného otěhotnění pomocí asistované reprodukce.
Po čtyřiceti letech se ale potřeba umělého oplodnění stále zvyšuje. Například v roce 2019 bylo v Česku provedeno 39 000 umělých oplodnění, což je rekordní počet v historii. Souvztažně s tím přibývá párů, které se čím dál tím častěji obrací na kliniky asistované reprodukce. Podle odhadů má aktuálně u nás problémy s přirozeným početím až 25 % obyvatel, tedy jeden ze čtyř párů v ČR.
Zdroje:
